Příběh fotografie „Klášter Sénanque“ je vlastně příběhem jednoho červnového dne roku 2022, který začal v Marseille a během něhož jsem stihl navštívit několik zajímavých míst jižní Francie. Provensálské „degustační“ menu zahrnuje akvadukt, klášter, levandulová pole i hluboké kaňony.
Tato fotografie je aktuálně součástí výstavy Fotoklubu Plzeň, která probíhá do 30. dubna 2025 v Galerii Slovany v Plzni. Vernisáž výstavy proběhla v pondělí 3. března 2025. Fotografie v plném rozlišení je aktuálně k prodeji jako NFT na portálu OpenSea.
Poslední pohled z terasy hotelového pokoje slibuje nádherný den. Dopoledním sluncem ozářený výhled na Marseille ukazuje město v celé své velikosti, rozléhá se až do kopců, které jej obklopují.
První zastávkou naší cesty je akvadukt Roquefavour. Nevím proč mne akvadukty tolik přitahují, ale jsem si jistý, že určitě nejsem sám.
Jeden z hlavních cílů tohoto dne byl klášter Sénanque, romantická perla Provence obklopená levandulovými políčky. Už když k němu sjíždíme do údolí, ohromí nás způsob jakým jsou klášter a okolní levandulová pole zasazeny do malebného údolí.
A co teprve, když zaparkujeme a přijdeme blíž. Nad řadami levandulí přeběhne stín, který je zabarví to temných odstínů a vytvoří tak nádherný kontrast se světlou, sluncem ozářenou budovou kláštera. Místo opravdu jak stvořené k modlitbě nebo meditaci.
Mimochodem, jak že se jmenovala obec, kde jsme ke klášteru odbočovali? Ano, Gordes. Tam se samozřejmě musíme vrátit, hned jak se nabažíme kláštera a nakoupíme levandulové suvenýry. Výhled na město nám předtím probleskl při výhledu z vozu a určitě by byla škoda ho vynechat.
Po cestě si u silnice koupíme krabičku výborných třešní a dorazíme na pláň kolem městečka Valensole, kde se levandule táhne až k obzoru na všechny strany. Hned u první cesty stojí desítky aut a lidé jsou rozlezlí až do hloubi pole. Zbytečně, následující kilometry bude levandule na všechny strany.
Kdybychom tak našli to místo, které jsme viděli ještě doma na reklamní fotografii, kde byly dva stromy na pozadí… Aha, tamhle to je.
Dobře, je odpoledne, možná bychom ještě stihli kaňon řeky Verdon, podle mapy to není daleko. Když se však k horám v dálce přiblížíme, zdá se jako kdyby na jejich úpatí byly pravidelné obdélníkové skály. Nebo že by to bylo městečko? Ano, teď již to vidíme. Jmenuje se Moustiers Sainte-Marie a vyrůstá až do strmých skalních stěn.
Ono to vůbec nebude jednoduché. Po několika serpentinách se objeví výhled na jezero Sainte-Croix. Několikrát zastavíme, ale moc času na kochání není, když chceme stihnout kaňon. Ono ještě následuje průjezd dalším údolím, kde ještě také několikrát zastavíme.
Za vesnicí La Palud-sur-Verdon se odpojíme doprava od hlavní silnice a stoupáme na útes nad kaňonem. Hora, která ještě před chvílí vykukovala nad okolní terén, se teď vypíná v celé své kráse. A pohled dolů?
Už je to tady. Kaňon řeky Verdon v celé své kráse. Následující cca hodinu budeme nejdříve stoupat a pak klesat po jeho úbočí. Pozorovat dravce plachtící nad údolím a pak se vracející do svého hnízda ve skalní stěně naproti nám. Pán vedle má opravdu silnější teleobjektiv. Tak příště. Hlavně nespadnout, ať už z vyhlídky nebo s autem z cesty.
Při zpáteční cestě od kaňonu do Valensole už se stmívá. Koncem června to znamená, že na rezervované ubytování v soukromí přijedu opravdu pozdě. Pán už také nervózně volá, jestli ještě přijedu. Pak mi za tmy pomůže s kufrem od auta a nabídne staromládeneckou stravu – v mikrovlnce ohřáté koupené hotové rizoto. Na terase sedíme s ním a jeho bratrem. Na stole je otevřené víno. Otevřeme ještě mobilní telefony a nažhavíme překladač. Příště by to chtělo alespoň trochu francouzštiny.
Fotografie je aktuálně v plném rozlišení nabízena k prodeji jako NFT ve veřejné aukci na portálu OpenSea. Existuje pouze 1 exemplář NFT nabídnutý k prodeji. Aukce končí 30. dubna 2025.